Sport se zvířaty

Sport mě vždycky opravdu hodně bavil. Sportovní aktivity jsou něco pro mě. Už ve školce jsem si říkala, že bych chtěla vždycky závodně jezdit na koni. Moje maminka mi řekla, že bych se jí tohle líbilo, že i ona jako dítě chtěla jezdit závodně na koni. A když se jí to nepodařilo závodně, jako že by byla žokejka, tak chtěla alespoň mít doma koně. Oni by na to místo měli, to si vzpomínám, že mi tohle říkala i kdysi babička. Protože babička také chtěla mít doma koně a nebo malého osla a nebo také krávu, jenomže potom babička zjistila, že vlastně na koni může být lepší zábava, že vlastně na koni se dá sportovat a nebo jezdit také na sportovní vyjížďky.

Jenomže nejhorší na tom bylo, že babiččina maminka a její otec jí tohle vůbec nechtěli dovolit. Prý péče o koně je hodně časově náročná a také finančně náročná. Takže babička bohužel byla bez koně. Maminka ale měla to štěstí, že její dva sousedé měli právě koně. Takže moje maminka vždycky za pomoc při čištění stájí a nebo hřebelcování koní se maminka mohla jet projet vždycky tak na hodinu a nebo na dvě hodiny. Maminka říkala, že nic lepšího nepoznala, že jízda na koni je opravdu nejlepší sport, který kdy zažila. Já vím, že se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z hřbetu koně a podle mého názoru je to pravda.

Já se tedy sice ke koním dostanu tak jednou nebo dvakrát měsíčně, protože u nás v okolí ve vesnici koně už nikdo bohužel nemá. Už to asi není tak lukrativní. Aby každý měl na vesnici koně. Dneska má na vesnici každý maximálně tak psa, kočku a slepice, ale to je tak všechno, jenomže s těmito zvířaty se nedá sportovat. Tedy možná se psem ano, protože můj bratr také závodně běhá se psem. Je to takový krásný sport, kdy páníček běhá se svým psem. Také dokonce vyhráli už dvě ceny a myslím si, že bratr s tímto nehodlá skončit, protože ho sport baví a se svým psem tvoří opravdu skvělou dvojku.